O hipoterapii

Autor: Mgr. Šárka Smíšková, Isar z. s.

Hipoterapie je metoda, která řeší chyby a problémy v pohybu člověka. Je tedy součástí fyzioterapie. Jejím hlavním nástrojem a pomůckou je balanční plocha, která generuje pohyb stejných parametrů, které má pohyb pánve při lidské chůzi. Tuto balanční plochu nám poskytuje nás kolega - terapeut - kůň.

Při chůzi jsou pohyby zádi koně svými parametry totožné s pohyby lidské pánve, což prokázala kinematická analýza. Pokud umístíme na hřbet koně neživý předmět a kůň se rozejde, předmět spadne, protože se neumí přizpůsobit složitému pohybu. Pokud na koni sedí zkušený jezdec, při pohybu se přizpůsobí koni a dojde k situaci, kterou poeticky, leč velmi přesně popsal Goethe: "Člověk a kůň se prolnou v jednu společně se pohybující bytost".

Hipoterapie si klade za cíl ovlivnit kvalitu pohybu u jedinců, u kterých je vznik a projev pohybové aktivity narušen. Když na balanční plochu, tvořenou koňským hřbetem, umístíme (máme na výběr z několika poloh) člověka (človíčka) 

s nervosvalovým a koordinačním problémem, tato plocha ho ovlivňuje pohybem, který je i při poškození jeho centrálního nervového systému - mozku - vždy identifikován. Vždy je totiž zachován genetický kód pro pohyb (této skutečnosti využívá i metoda Reflexní terapie Václava Vojty).

Fyzioterapeut se specializací pro hipoterapii (u dětí od 0 do 3 let by to měl být zároveň specialista pro Vojtovu terapii) pak v dané poloze vede příjem pohybových impulzů z koňského hřbetu tak, aby centrální nervový systém (CNS) automaticky aktivoval mechanizmy řízení pohybu z genetického kódu. Zvenčí CNS přijímá informaci o pohybu, automaticky ji vyhodnocuje a odpovídá aktivací rovnovážných mechanizmů tak, aby nedošlo k ohrožení organizmu ztrátou rovnováhy a následným pádem. Mozek reflexně použije náhradní sestupné nervové dráhy, které jej spojují

s výkonnými orgány pohybu - svaly. Tato reflexní aktivace se děje v rámci fyziologických (správných) modelů pohybu. Reflexní aktivace blokuje snahu organizmu využít jednodušší, ovšem patologické pohybové stereotypy, které si na základě práce s poškozeným mozkem v běžném režimu volí. Hybnost se přizpůsobuje stimulaci, která je "zdravá", pochází ze zdravého pohybu koně. Zároveň s aktivací nepoužívaných svalových skupin či řetězců (jednotlivé svaly se správně při akci zapojují v přesně daném pořadí) dochází k harmonizaci svalového napětí (tonu). Výsledkem a cílem hipoterapie je prolnutí pohybu koně a klienta tak, aby klient správně reagoval na to, co od koně přijímá. Zkřížený pohybový model bipedální lokomoce (chůze po dvou), kdy se opakovaně a harmonicky střídá pravolevý pohyb. Vše se děje ve všech osách prostoru, ve 3D modelu. Zároveň máme možnost cyklického opakování v čase.

Kvalifikovaný fyzioterapeut pozná, kdy klient správně reaguje na přijímanou pohybovou stimulaci. Ve chvíli, kdy
u klienta dosáhneme tohoto stavu, probíhá "prošlapávání" spojovací cesty pro neurologické impulzy, spěchající
z mozku ke svalům, okolo oblastí, které jsou z nejrůznějších příčin poškozeny. Vzniká nová mapa pro řízení pohybu. Je to hledání a upevňování náhradního spojení, které se při důsledném a častém opakování ukládá ve formě engramu (paměťové stopy) do pohybové paměti CNS.

Terapeut musí umět správně vyhodnotit hranici, kdy je organizmus klienta unaven. Jde o intenzivní pohybový trénink. Pokud se přetrénuje vrcholový sportovec, jeho řídící mechanizmy začnou selhávat, dochází k vyčerpání, chybám, úrazům. To se v nesmí stát u dítěte se speciálními potřebami. Jeho organizmus se při prvních známkách únavy vrátí
k jednoduššímu pohybovému mechanizmu, k patologickému (nesprávnému) pohybu. Pak už terapie není terapií, ale pouze upevňováním špatných pohybových návyků, které jsme chtěli odstranit a nahradit správnými. Zde zřetelněji, než kdekoliv jinde platí, že méně je někdy více. Ukončení pohybové stimulace ve správný čas je zcela zásadní pro terapeutický úspěch. Rozhodnout o okamžiku ukončení terapie, resp. o délce jejího trvání, může pouze kvalifikovaný

a specializovaný fyzioterapeut na základě teoretických znalostí a praktických zkušeností. Posouzení je velmi náročné
a děje se na základě vizuální analýzy pohybu klienta, kontroly jeho výchozí polohy, v které stimulaci přijímá a v neposlední řadě i palpací - dotykem - odečtem svalového napětí v jednotlivých částech těla klienta.

Shrnutí:

  • Hipoterapie je metoda, která k ovlivnění patologických (špatných) pohybových návyků využívá balanční plochu, která vzniká na hřbetu kráčejícího koně.

  • Hipoterapie stimuluje mozek k využití fyziologických (správných) možností řízení pohybu, které jsou obsaženy v genetickém kódu každého živého organizmu.
    V případě poškození mozku jsou tyto možnosti blokovány v různém rozsahu, odpovídajícím velikosti poškození (např. krvácením do mozku, nedostatkem zásobení kyslíkem apod.) a organizmus je neumí aktivně využít.

  • Efektu terapie (upevnění paměťové pohybové stopy tak, aby ji organizmus uměl využít ve spontánním aktivním pohybu) dosáhneme pravidelným opakováním stimulace (minimální vhodná doba pro zařazení hipoterapie do pohybové léčby jsou tři měsíce s frekvencí terapií nejméně 2x týdně).

  • Jedná se o vysoce specializovanou terapii, která patří do rukou pouze zkušenému fyzioterapeutovi se specializací pro hipoterapii, v případě dětských klientů od 0 do 3 let s certifikací pro Reflexní terapii Václava Vojty.

  • Dobu trvání terapie, pozici pro přijímání pohybových impulzů, tempo a terén vždy volí terapeut na základě individuálních potřeb klienta.

  • Zdravý model pohybu umí předat pouze zdravý kůň s výbornou fyzickou kondicí.

  • Speciální výcvik a zkušený vodič koně jsou základem pro bezpečnou terapii.

Text smí být kopírován a citován pouze s uvedením autorky.

publikováno 14. 6. 2018

...také zde a v sekci "Více - média"

https://www.equichannel.cz/hipoterapie-a-kone-venku-mgr-sarka-smiskova-a-hiporehabilitacni-centrum-isar